Přihlášení

Když něco končí, něco nového začíná...

Smichov-zelena-20150925

Není to ani rok.  Přesně 24.11.2014 jsme s člověkem, který mi byl v té době nejbližší, otvírali naše centurm osobního rozvoje SO’HAM v Praze na Smíchově. 

Po 2 měsících práce po nocích, kdy jsme pronajatý prostor zvelebovali, malovali, zařizovali, jsme měli slavnostní otvíračku. Už ve chvíli, kdy jsme drželi v ruce čerstvě klíče od nového prostoru, jsem prohlásila, že na otvíračce chci mít inuitského šamana Hivshu. Proč? Hivshu je člověk, který mi do života vstoupil celkem nenápadně - prostě jsem se ocitla na jedné z jeho přednášek, zvědavá, co bude, protože do té doby jsem se s žádným šamanem nesetkala. 

Potkala jsem člověka, který jednoduchým a přirozeným způsobem předává dál moudrost svých předků a žije život prostě, ale s velkou radostí a vášní pro život.

S Hivshu jsme pak ještě uspořádali několik akcí během uplynulého roku, kdy jsem si znovu a znovu ověřovala, že to, co říká, opravdu žije a je až neuvěřitelně pohodový a v souladu se vším, co  k němu v životě přichází.

V září se můj parťák v byznysu i v životě rozhodl vydat na svoji cestu a věnovat se víc svým projekům. Centrum opouští jako spoluvlastník a spolutvůrce, ale bude u nás občas hostovat se svými přednáškami, na které se moc těším. Tato změna stála i za přestěhováním centra do nových prostor, které se nyní nachází na Praze 9, tedy v mém bydlišti. 

A nyní opět - teď už po měsíci práce - kdy jsme rušili starý prostor a já zařizovala ten nový - došlo opět na oficiální otevření.

A, ano, jak jinak, ani v tomto případě nemohl chybět Hivshu! :-)

Jak ráda jsem s ním zase chvíli poseděla a znovu si poslechla moudrost inuitů, kterou stále udržuje a vypráví těm, kteří chtějí naslouchat….

To, co předává, je velmi jednoduché a jistě jste to již mnohokrát slyšeli. To základní moto, které se šíří každým jeho vyprávěním je:  

Žijte svůj život. To je to, proč jste tady. Život nemá žádný začátek, nemá žádný konec. Život nikdy nekončí. Život neumírá. Život je ve všem kolem nás - ve věcech, v jídle, v přírodě, ve všem, na co jen pomyslíte, ve všem, co užíváte. A s tímto vědomím bychom měli se vším i zacházet - vážit si života, vážit si všeho, co nám dává život, co nám pomáhá žít. Být víc ve spojení s přírodou a se sebou samými.

Já si při tom vzpomněla na dobu, kdy jsem byla na základní škole. Tenkrát byla velká móda tak zvaných památníčků, kam jsme si vzájemně kreslili a psali. Ani nevím, jestli to dneska ještě funguje. :-) Nicméně tenkrát mi tam moje paní učitelka napsala tuto větu:

“Jednáš-li s jiným člověkem, jednej s ním tak, jak bys si prála, aby on jednal s tebou a nikdy nechybíš.”

Ta věta se mi už tenkrát moc líbila a intuitivně mi často v různých situacích naskakovala v mysli, i když jsem asi ze začátku úplně nechápala její hloubku. 

Je to to, o čem mluví Hivshu, je to o tom, co říkáme lidem na našich přednáškách, seminářích a osobních setkáních. Je to o jednotě a propojení, ve kterém všichni žijeme. Je to o osobní odpovědnosti každého z nás za to, v jakém světě žijeme, jak vypadá naše realita života. Pokud někomu vědomě ublížím, tak v tom propojení, v té jednotě, ve které jsme, ubližuju sama sobě. A ono se to projeví. Možná ne hned, ale dřív nebo později se to odrazí zpět. Jestliže tedy všechno, co dělám, dělám zároveň sama sobě, jakou mám motivaci škodit, lhát, ubližovat, ničit? Je přece daleko lepší tvořit a dávat lásku, jednat se lidmi s úctou, láskou a respektem. A nejen s lidmi, ale se všemi a se vším kolem nás. A pak se totéž a ve větší míře se začne odrážet i v mém životě. Čím víc nás takto bude jednat, tím lepší a příjemnější budeme mít život tady na Zemi.

A je krásné vidět, že moudrost našich předků se tak krásně shoduje s moudrostí inuitských předků daleko na severu, za severním polárním kruhem. A stejnou moudrost najdeme i v jiných kulturách a zemích. To proto, že je to ta základní moudrost našeho světa a je dobré ji naslouchat.

A proto mám i tak ráda setkání s člověkem, který o ní nejen mluví, ale sám jí naprosto úžasně žije. 

A protože se tímto malým zamyšlením pomyslně loučím s uplynulým rokem a se starým centrem na Smíchově, ráda bych při této příležitosti vyjádřila svou vděčnost za vše, co se během té doby stalo a poděkovala všem, kteří se mnou celý ten rok, případně jeho část, sdíleli. 

Jsem vděčná za všechny lidi, kteří centrem na Smíchově prošli - ať už jako návštěvníci nebo jako naši spolupracovníci. Každý z nich ve mně zanechal svou stopu, od každého jsem měla možnost se něco naučit, něco přijmout.

Děkuji za všechny úžasné akce, které jsme společně prožili, za skvělé zážitky a za pomoc těch, kteří přidali ruku k dílu ať už při původním zařizování, tak nyní při stěhování do nového. Nesmírně si vážím všeho, co se za ten rok událo a s nadějí, nadšením a novou energií očekávám vše, co přijde na novém místě.

A už teď se těším na všechny nové tváře, na nové lidičky, kteří s námi budou prozkoumávat tento život a půjdou, i díky našemu přispění, za svými sny a za svým vnitřním klidem a radostí. A těším se i na všechny známé tváře, na ty, kteří za námi přijdou i do nových prostor.  Třeba jen tak posedět a posdílet, co je nového. 

Když něco končí, něco nového začíná… I o tom je život a tím je krásný.

Přeji vám všem úžasné a nádherné dny plné radosti a nadšení z vašeho života. 

Žijte svůj život!

S láskou Jana